Březen 2011

Vaše psychopatická kamarádka vás zdraví :)

31. března 2011 v 2:30 | blog-nomad |  myšlenková popelnice :)
Tak už jsem dlouho nepsala o sobě a o svých pocitech, což je asi dobře, protože jinak bych vás umořila k smrti. Pokud nemáte rádi psychopatické a trhlé holky, radši tohle nečtěte, takže raději dávám pod perex :)

Polibky lži I.

30. března 2011 v 20:29 | blog-nomad
Mám tu pro vás první storku na pokračování, tak si ji užijte :)

Potkali se u Kolína? Potkali se na fejsu...

28. března 2011 v 17:23 | blog-nomad |  Téma týdne
" Poznala jsem novýho kluka, je mu 14, má rád hudbu, jezdí na kole, bydlí tady poblíž, asi si s ním vyrazím. Má rád green day, Linkin park a tyhle rockový kapely..." "Jak to víš?" "Má to přeci na profilu"
- Jak často tohle slýchám od svých kamarádek a jak často jsou zklamané. Zklamané mou osobou, která jim to vroucně zakazuje. Ano, moje vyděšená osůbka se zdá býti v tomto ohledu mírně paranoidní, ovšem kolikrát slyším v médiích o další ztracené duši, která zabloudila na sociální síť hledat přátele a nedopadlo to dobře. Kolikrát slyšíme o úchylácích, a že jich je na těchto servrech hodně, jak se vydávají za naše vrstevníky. Jen si šáhňete do paměti, přišla vám nebo někomu blízkému někdy velice oplzlá, sprostá SMSka či email a vy jste hned věděli proč? Nebo snad nevěděli? A neuveřejnili jste v nejbližší době kontakty na váš profil?
Já vím, všichni kluci nemusí být fejkové, nebo úchyláci, ale já vím z vlastní zkušenosti, že většina z nich na webu (alespoň trošičku) zalže. Když jsem si zakládala profil na facebooku musela jsem si rok přidat, aby mě na server pustili. Když jsem se chtěla zalíbit klukovi, prohlídla jsem si jeho profil a přidala jsem si do oblíbené hudby kapely, o kterých jsem sice nevěděla, že existují, ale on je měl rád. A u statusů jsem všem jako největší vlezdoprdelka házela lajky, i když jsem je ani nečetla. A ano i já ke všemu dávala vychechtané smajlíky, i když jsem se nesmála. Malé lži však dokážou provést hodně. Když si s někým píšu, píšu z toho nejlepšího, co je ve mně, protože u počítače mám dostatek času si vše promyslet, než něco odentruju. A ten na druhé straně mě nevnímá tu moji temperamentí, impulsívní a ukecanou část. A tak se stane, že po schůzce pro něj můžu být zklamáním... A proto jsem proti internetovému seznamování ( tedy alespoň v dětském věku) .

XXX Váš Blog-nomad

Komenty by potěšily, když se se mnou podělíte o váš názor, budu jen ráda...

Oko za oko, zub za...?!

23. března 2011 v 20:48 | blog-nomad |  Téma týdne
Smrt...Justiční omyl...Elektrické křeslo...Ano?...Ne?...
Tato slova jsem často četla ve článcích na toto téma. Z některých článků mi byla dokonce pořádná zima. "Jseš pro trest smrti?" Když řeknu ano, uslyším spustu otázek jestli si myslím, že zabít člověka je humánní. Když řeknu ne, opáčí mi něco ve smyslu "oko za oko, zub za zub, ne?" . Tak jak mám pak odpovědět? Ne...Nepřipadá mi to morální. Nejen, že je tu vážné riziko justičního omylu, ale je morální... ...mstít se?

"V záchvatu vzteku jsem zabil, člověka, který mi chtěl vykrást dům.
To je ale vražda. Bojím se. Bál jsem se... radši jsem vše zapřel...
Zapírání není polehčující okolnost. Naopak...
Křeslo, injekce, plynová komora? Co pro mě bude trestem?
Bojím se, cítím ve vzduchu, že se to stane.
Mám manželku...a ta čeká dítě.
Až se to narodí, tak tu asi nebudu.. A přitom...
... Chtěl jsem jenom obhájit svůj majetek..."


To je smutné... Když jsem to četla, bylo mi líto některých lidí, jiní ovšem spáchaly vážné zločiny... Chladnokrevní vrazi... Ale je to trest? Většinou se usmrcuje injekcí. To je ale bezbolestné, tak jakýpak trest? Jestli je někdo schopný několikrát zabít, není pro něj větší trest tvrdé vězení - na doživotí? Doživotně trpět, nebo mít to rychle za sebou? Nad tím je třeba se zamyslet...

Chtěla jsem sem dát obrázek, ale dělá se mi z toho špatně. Četla jsem o tom. Jak to probíhalo. Jakým způsobem a jak to balo v minulosti. Už i psát o tom mi dělá problémy. Možná se k tomu někdy vrátím...

XXX Váš Blog-nomad


Útrapy jedné malé naivní holky na autobusové zastávce...

23. března 2011 v 19:42 | blog-nomad |  myšlenková popelnice :)

Ahoj, jsem po krátkém "uměleckém bloku" opět zpět. Od posledního TT jsem nechala blog ležet ladem, vím, měla jsem ale spoustu věcí, které jsem si potřebovala vyřešit...
Byly prázky, mě se nechtělo nic dělat a pak přišlo zkouškové období, spousta testů atd., navíc budeme mít vystoupení s hiphopem, takže jsem trénovala, co to dá. Ano, zjistila jsem, že jsem na jakýkoli pohyb úplný dřevo, takže jsem každý den musela hodinu opakovat ten samý krok, aby to nevypadalo zas tak úplně postiženě. :D Já jsem navíc věčný snílek, sním o tom učit se Francouzsky, Italsky a Německy, naučit se vařit a šít, naučit se na cello a na klavír, chtěla bych se učit nějaký tanec ( kromě hiphopu samozřejmě). Ceny kroužků však nejsou zas tak příznivé, proto jsem se stala samoukem. Tedy až na předposlední dvě činnosti, ono se docela špatně hraje na klavír bez klavíru :D . Ale uvažte, tohle všechno, pak ještě moje kroužky, na školu jsem se pro jistotu úplně vykašlala a ještě být aktivní na blogu...budu si muset udělat nějakej časovej rozvrh. Nebo snít dál :) Rozvrh - zní to šprťácky, ale není to zas tak špatný nápad. Bylo by dobrý mít čas na blog. Pravidelně. Čas... Asi před dvěma týdnama jsem měla strašně času. Všechno mi dokonale časově vycházelo, kroužek začínal až za hodinu a půl, mě se ale nechtělo být doma, když je venku tak příjemě. Naházela jsem tedy na sebe věci co mi zrovna přišli pod ruku a vyšla jsem na zastávku. Tam jsem ale byla taky překvapivě brzo, proto jsem si nechala asi tři autobusy ujet. To jsem ale neměla dělat. U jízdního řádu jsem si připadala moc na ráně, zašla jsem tedy do budky a opřela se o stěnu. Pak tam ale přišla jedna holka, říkejme ji Nováková a její kamarádka. Moc dobře jsem je znala z minulého školního roku, ale doufala jsem že když Nováková odešla ze školy, odešly i moje trable. Občasnému meetingu na zastávce jsem se ale nijak vyvarovat nemohla. Vlastně jo, kdybych já husa nenechala ujet ten autobus, nebo si alespoň stoupla mezi ty lidi před jízdňák. Holky mi samozřejmě začaly na dávat do ku**v a do jiného tvorstva, já se ale musím pochlubit, že jsem nic neřekla. Mlčela jsem a ignorovala jako ještě nikdy a jsem na sebe za to hrdá. Nechtěla jsem se smát, proto jsem vytáhla mobil a začala psát. Napsala jsem o ní básničku, její obsah tu pro nevhodnost uveřejňovat nebudu. Byla jsem v klidu, úplně - takhle se mi to ještě nepovedlo tak mi Nováková brzo dala pokoj. Jsem hádavý tip, vždycky jsem si to s ní nejradši vyřídila, ale už vím, že nechat ji je jednoduše snašší. Poslední slovo jsem neměla, ale už mi to zase tak nevadí, konečně jsem přišla na to, jak s těmahle mrchama dokázat žít v jednom státě :D

XXX Váš blog-nomad




Jeden nemálo nikotinem načichlý článek...

16. března 2011 v 19:11 | blog-nomad |  Téma týdne
Tohle je jednoduché téma.
Kouření. Jak prosté vzít cigaretu do pusy a na nic nemyslet?


Cigareta. Je to bílá čoudící tyčinka s hnědým proužkem na konci. Je dlouhá, tenká, proto možná pro hodně lidí tak přitažlivá. Co je ale na tom tak úžasného? Proč si lidi myslí, že cigarety léčí depku? Jak se pozná závislost? Terí říká, že když si dáš do 24 hodin další, seš závislák. Já mám asi jinej systém. "Máš depku? Dej si cígo..." Kolikrát jsem tuhle větu slyšela. Myslím, že když někdo problémy nedokáže řešit jinak, než s cigaretou v ústech je závislý... Ale přitom je to potom ještě horší. Je to jako když se postavíte čelem ke zdi a opřete se do ní rukama, je těžké se udržet. A když si dáte další a další cigaretu, jako byste po zdi klesali rukama níž a níž, je to čím dál těžší až se prostě neudržíte a spadnete. BUM !



A proč se vám vlastně zdá, že to pomáhá? Můj názor je, že většinou když někdo kouří je s partou a prostě zapomenete na veškerý problémy. Ale doma... Lidi stojí vám to zato? To je nová móda? To vážně moje vrstevníky tak baví se neustále schovávat, prát si oblečení kdykoli, když přijdou domů, nebo splácat celý deodorant ( to nepomáhá, myslím, že ten smrad je ještě horší)? Já doufám, že do ničeho takovýho nikdy nespadnu. Radši budu takováta usedlá bárbínka, radši ať mě nepřijmou do žádný party, mě je to fuk. Já se znám, kdybych začala v tomhle věku, třeba bych toho v dospělosti nenechala. "To nemůžeš vědět" Jo, ale radši to nebudu zkoušet...

Kydkoli se podívám z okna vidím tam "JE". Partičku kluků a holek, kteří (nevím z jakého důvodu) okupují hřiště před panelákem, ve kterým bydlím. Mají různé "skríšky" , tam chodí chlastat a kouřit. Přitom mi připadá, že se v té partě ani moc neznají. Nevím, neznám, nemohu soudit, jen mě to tak připadá. Někteří v těch partičkách se ani moc nemusí, to vím, to je také jediné co o těhle lidech vím. Přítel je pro mě ten, kdo tě zná z té nejhorší stránky a i přesto tě má rád. A tohle někteří lidé asi nezažijí. Byla jsem s asi dvěma holkama z těch partiček venku. Chovaly se úplně jinak, než před těma staršíma z party. Byly takové hodné, oteřené, ale druhý den zase to samý. O něco takovýho nemám zájem. A myslím, že všichni z těhle partiček nejsou takový, jak se zdají. Někdy se mi zdá, že všechno je jen přetvářka, divadlo a ONI jsou vážně dobří herci. To ale trochu odbočila.




Docela atraktivní krabička, že? Kouření může zabíjet - respektuje ten nápis někdo? Proč ne? "Za výhodných sedmdesát korun si můžete dobrovolně zkazit život. Jedna cigareta - tři koruny padesát - že tě jedna nezabije? Vím, ale ty u té jedné nezůstaneš, že? Hodně lidí mi říká, že občas o tom mluvím jako o té nejsilnější droze. Ale dyť to taky droga je. Dost silná, jen nevnímáme jak moc. Hlavně pro dětska. Největší závislost se může objevit u dětí od 11 do 15 let. Sekneš s tim, ale za půl roku se k tomu vrátíš, baby... Zajímá mě, kolik lidí v mém věku kouří, nebo to aspoň zkusil. Anketa dole...


XXX Váš blog-nomad ...

P.S : koment please, chci názory :)

Změna layoutu...

12. března 2011 v 13:27 | blog-nomad |  myšlenková popelnice :)
Ahoj, jsem po týdnu zase zpět. Tento týden tu budu často a tak se pořádně rozepíšu, máte radost ? :D Teď k tomu, o čem jsem s vámi chtěla mluvit. Tentokrát snad nebudu mluvit o tom, že už přijde jaro, nebo mlet nesmyslné věci o počasí...Asi jste si všimli, můj blog prodělal menší změnu layoutu. Dělala ho Cirilla Riannon, její blog mám v odkazech. Její práci obdivuju, umí si tak vyhrát s barvami a se vším, každej si na jejím blogu najde něco svýho... Vlastně jsem si layout chtěla udělat sama. Ve fotofiltru mě to nešlo, nakonec z toho vzniklo jakési "abstraktní dílo" :D ... Pak ale přišla Zoey Rough , že našla úža stránky, že layouty se mi budou líbit. Měla pravdu. Já jsem v tomto ohledu tvor velice vybíravý, ale opravdu mě zaujaly. Všechny. Nakonec jsem si vybrala, bylo to docela těžké rozhodování... Líbí se? Sive trochu zcesty, ale budu zase o něco starší a mé prtsy chtějí na klávesnici psát jiná slova. Jsem trochu srabík, když si čtu starší články a nelíbí se mi, smažu je, jsem prostě taková. Ale dám si novojarní předsevzetí, že už to dělat nebudu. (Tak stejně o tom jaru :D) Tak těžte se a třeste se tenhle týden budu tak psát, že mě budou spravce blogu.cz vyhodit za spamování sítě :P Jelikož se mi dělá z těch vychechtaných smajlíků - a že jich je tenhle článek plný, blbě, radši končím :) Mějte se ...

XXX Vaše vychechtaná blogerka :D

P.S : jsem zvědavá, která Hanka to okomentuje první :D

Škola v plamenech... jůů, to byl pohled :D

7. března 2011 v 20:12 | blog-nomad |  myšlenková popelnice :)
V pátek jsem se po škole vrátila totálně znavená a zjistila jsem, že jedeme do Donína, kde babička již dva týdny hlídala moji sestru. Nechtělo se mi zase balit, zase jet tim autem po těch dálnicích, zase uvíznout v zácpě, prostě na celou tu náročnou cestu jsem nebyla fyzicky ani psychicky připravena. Večer jsem strávila s rodinou (takže vopruz) u televize a byla jsem ráda, když jsem se konečně vyšplhala po schodech do patra a mrskla sebou v postel, načež jsem hned usnula. Sobotu jako bych ji prošvihla, možná to bylo proto že jsem byla ještě pod vlivem páteční kocoviny z té dlouhé jízdy, každopádně si pamatuju sen, co se mi přes sobotní noc zdál. Viděla jsem školu. Byla to škola zevnitř a vypadala nějak- jinak, ale nevnímala jsem žádnou podivnost. Jako kdyby bylo úplně normání, že v každé třídě byla postel, kdyby si učitel chtěl odpočinout a že venku skákali přes laťku psi s krunýřem. Hlavní téma snu však bylo něco jiného. Někdo podpálil výzdobu před třídou na chodbě. Jako kdyby to stačilo, rozhořela se celá škola. Najednou jsem tam byla sama a jako bych všem měla pokazit tu nádheru, začala jsem požár hasit :D Takový fantasmagorický sny jsou úžasný, ne? No komu se poštěstí být superhrdinou zachraňující svět? :D

Aneta to konečně dopsala... :)

7. března 2011 v 18:51 | blog-nomad |  Moje story
Abyste pochopili název, když jsem se pohádala se svoji kamarádkou, napsala mi druhý den jakýsi příběh. Bylo tam spoustu krycích jmen a vlastně to tam bylo dokonale pospané, co se den předtím stalo. Vlastně jsem zprvu nechápala, proč mi to dává, když jsme se hned po půl hodině usmířili :) Přišlo mi to jako šťouchání do vosího hnízda, ale když už jsem ten papír měla, tak jsem si ho přečetla. Musím se přiznat, konec: "Ema pro Anetu asi nebyla to samé co ona pro ni" mě trochu rozčílil a tak jsem chtěla nějakým způsobem odepsat. Vlastně stejným jako "Ema" ... Když jsem to kamarádce navrhla, byla docela ráda, asi si taky chtěla poslechnout, nebo spíš přečíst můj názor na věc. Já jsem tedy začala psát, ale nenacházela jsem ty správný slova, která by utvořila nějaký smysluplný a taktní kontext, tak jsem to víc jak po půl hodině vzdala. Vracela jsem se k tomu každý den, ale za chvíli to bylo na papíře jako, kdybych psala test z fyziky - plný škrtanců. "Ema mě pořád uháněla, ptala se jestli to mám hotové, já si vymýšlela všelijaké výmluvy, abych nemusela dopisovat ten příběh a když už to trvalo asi měsíc a ona konečně "ztichla", doufala jsem že na to zapoměla, vzala jsem do ruky papír a tužku a začala jsem vypisovat vše, co mi z těch škrtanců zbylo. Bylo to, no...řeknu to takhle: Z měsíce práce mi vyšel text, k jehož přečtení objetujete ani ne pět minut. "Ema" však může být šťastná, protože Aneta už ten příběh dopsala a tady je:

Když Aneta viděla Emu na zastávce, nejdřív se za ni chtěla rozběhnout, pak ji chtěla nabídnout, aby jela s ní, jenže pak si uvědomila, že ve škole řekla, že to nebude stíhat. Taky, že by to asi normálně nestíhala, dneska se měla sejít s holkama a tak z ní jen vypadlo: "Ahoj já tu čekám ne holky" . V Anetě to jen hrklo, když uviděla Emin výraz v obličeji a uvědomila si, že napomohla blížíci se hádce. I přes snahu to nějak ukecat se stejně pohádali a byla to hádka s velkým H. Takhle se Aneta v životě snad nikdy s Emou nepohádala. A proč? Kvůli takové blbosti jako je čekání na bus? Anetě to po chvilce začalo připadat směšné, ale přesto věděla, že nejlepší bude se ji prostě omluvit. Hned jak ji napadlo poslat ji milou SMS, začala šmejdit ve svém mobilu. "Sakra, kde je to číslo?! " Jako na potvoru ho nemohla najít. Už ji zbývalo jediné. Jít za ní. "Hele prosimtě mohla bysi mi dát svoje číslo, mě se nějak vymazalo, nebo co..." Ema brečela. Aneta to nechápala, vždyť to byla nejhloupější hádka na světě kvůli úplné blbosti... No a druhý den přišel ten papír a ta strašná věta, co se Anety tak dotkla: "Ema pro Anetu asi nebyla to samé co ona pro ni" . To mohl být začátek další hádky, ovšem jenom za předpokladů, že by to byla pravda. A Aneta teď měla opravdu důležitý úkol. Dokázat Emě, že to pravda není. A myslím, zároveň doufám, že se to povedlo :)

Březen....Tak kde jsou ty kamna?

1. března 2011 v 19:03 | blog-nomad |  myšlenková popelnice :)
Tak už tu máme březen a já jsem po dlouhé nepřítomnosti zpět. Vlastně je docela náhoda, že jsem tu opět zavítala. Původně jsem chtěla zajít na stránky naší školy, juknout se na rozvrh, ale to by mé prsty, zcela automaticky nemohly "vyťukat" adresu mého blogu. Musím se přiznat, že už jsem docela zapoměla na články, které jsem před měsícem psala. A některé my připadaly zase takové kýčovité, no prostě si myslím, že měním názory každých pár sekund. Přesto musí být zajímavý, když si třeba po roce přečtu pár svých článků a docela se pobavím, co psala ta malá naivní holčička. Teď mě napadla další věta, tu sem si zapsala pro příští článek, protože tohle nemá být psychologicko-tragicko-depresivní článek. K vylití mých temných myšlenek mi bohatě postačí téma týdne :D ... Vrátím se k tomu, co jsem prve chtěla napsat. K tomu, k čemu odkazuje nadpis. Nehodlám tu psát o kamnech, i když je to docela zajímavý nápad.:) Nevím jestli jste se totiž jukli do kalendáře, ale dnes je 1.3.2011. Březen sice přišel, ale myslím, že za kamna nikdo, kvůli dobrému počasí lézt nebude. A doufám, že to tak přetrvá. Potřebuju, aby bylo jaro, léto,tlustých svetrů a bund ve kterých vypadám jako bečka mám plné zuby. No už mě asi nic nenapadá a o počasí se tu rozepisovat nechci. Tak si užijte hezký počasí (<- tak přeci jenom o tom počasí) dokud to jde... :)

Váš Blog-nomad <3

P.S.: když, už nevím o čem psát, prostě začnu mlít o počasí. Počasí je pro mě záchranou.. :D Mimochodem omlouvám se za článek plný počasí atd... >Umělecký blok<
...I don't deserve to have you...My smile was taken long ago/if I can change, hope I never know...


Tahle písnička mě momentálně chytla za srdce...