I. Matematické soustředění, aneb moje neoblíbenost se prohlubuje :)

30. prosince 2010 v 14:55 | blog-nomad
       Tak tady můj příběh začíná. Alespoň ten o čem se dá psát. V den, kdy jsem nastoupila do páté třídy, začala si psát deník a s tužbou být alespoň tento rok oblíbená jsem ho psala každý den. Dřív jsem se oblíkala strašně růžově a dětinsky, ale na desetileté dítě docela pěkně, alespoň já jsem si to myslela. Bylajsem jako každé jiné dítě, hrála si a dívala se na pohádky... Jenže v naší třídě to takhle nefungovalo. Každý byl hned tak dospělý a jediný s kým jsem si ve třídě rozumněla byla jedna holka, Agáta. Byli jsme si ve své dětinskosti podobné. Byl podzim a blížilo se k nám matematické soustředění. Pokoje měly být po čtyřech a to byl problém. Já ani Agáta jsme nebyli oblíbené a tak jsme nakonec měli být se dvěma holkama. Zuzkou a Janou. Ani jednu ani druhou jsme moc nebrali a nic jsme o nich nevěděli. Ale když už jsme spolu měli být na pokoji tak jsme se prostě začali nějak bavit. No a na soustřeďku jsme zažili spoustu dorodružství a byli jsme šťastné až do smrti.   Počkat... To je jiný příběh... Teprve tam jsme si uvědomili, že tři jsou moc a čtyři už příliš a tak to bylo jako před odjezdem. Já jsem se bavila s Agátou a Zúza s Janou. S Agátou jsme si to fakt užili, až na Bleberky. Skupina holek, kterou jsem nesnášela... Hlavně Sára a Bára. S Agátou jsme si hráli. Na námořníky (Vím je to směšné, ale byli jsme malé a nudili jsme se) Ale Bára a Sára přišli a vyhodily nás z našeho "člunu". Pak jsme si házely s míčem a ony přišly a sebraly nám míč. Nakonec jsme si našly trocu písku a malovaly si do něj. Asi si umíte představit co následovalo. Načež se Agáta rozbrečela a za všechno co nám Bleberky provedly, obvinila nás. Zuzka a Jana nás ale strčily dohromady a za to sem jim byla strašně vděčná. Začala jsem se s nima strašně vybavovat a možná v tom byl ten problém. Poslední noc jse měla službu na chodbě. A samozřejmě Agátka musela v pokoji děla bordel. Moje služba skončila a já byla unavená a Agáta naschvál padala z postele a probouzela mě: Zvedni si mě...  Já jsem ji zvedla a pustila na zem. na to se stalo něco, co nejde moc pochopit. Začala strašně nadávat. celou noc jsme se hádaly ala Zuzka s Janou se mě zastávaly. A po soustředění z nás byly strašné kamarádky. Ale jak jsem už před tím zmínila: 

                                        Tři jsou moc...

       Na pokračování se pracuje a nebojte tohle je jen začátek ta nebezpečně-šílená čáat ještě přijde... =D :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 molly molly | 7. ledna 2011 v 20:26 | Reagovat

hezky píšeš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
...I don't deserve to have you...My smile was taken long ago/if I can change, hope I never know...


Tahle písnička mě momentálně chytla za srdce...