Prosinec 2010

Úvod do nebezpečně - šíleného světa

30. prosince 2010 v 14:55 | blog-nomad
       Slovo autora: Tento příběh je pravdivý, přes to jsem hodně věcí změnila protože opravdový příběh je mnohem šílenější a nebezpečnější. =D Váš údiv, který se ve vás projeví, až se zde třeba najdete je zcela oprávněný . ×D
                  A tady už je příběh:



Kdybych měla svůj příběh vyprávět od začátku, musela bych začít ode dne mého narození, to je ale asi moc. A já se nechci zas tak moc zabývat minulostí, né že bych si něco pamatovala. Pak mě napadla věta : "Naši se rozvedli a odstěhovali jsme se. To je ale tay moc, a né asi. takhle začíná každý druhý dívčí román. Další, v pořadí už třetí převratná myšlenka byla, že bych to psala od chvíle, kdy jsem nastoupila na školu. To by to ale pka vypadalo, jako kdyby mi na škole stašně záleželo, navíc jeto trochu přitáhnuté za pačesy. Rozhodla jsem se tedy začít 1. stupněm základky...



                

I. Matematické soustředění, aneb moje neoblíbenost se prohlubuje :)

30. prosince 2010 v 14:55 | blog-nomad
       Tak tady můj příběh začíná. Alespoň ten o čem se dá psát. V den, kdy jsem nastoupila do páté třídy, začala si psát deník a s tužbou být alespoň tento rok oblíbená jsem ho psala každý den. Dřív jsem se oblíkala strašně růžově a dětinsky, ale na desetileté dítě docela pěkně, alespoň já jsem si to myslela. Bylajsem jako každé jiné dítě, hrála si a dívala se na pohádky... Jenže v naší třídě to takhle nefungovalo. Každý byl hned tak dospělý a jediný s kým jsem si ve třídě rozumněla byla jedna holka, Agáta. Byli jsme si ve své dětinskosti podobné. Byl podzim a blížilo se k nám matematické soustředění. Pokoje měly být po čtyřech a to byl problém. Já ani Agáta jsme nebyli oblíbené a tak jsme nakonec měli být se dvěma holkama. Zuzkou a Janou. Ani jednu ani druhou jsme moc nebrali a nic jsme o nich nevěděli. Ale když už jsme spolu měli být na pokoji tak jsme se prostě začali nějak bavit. No a na soustřeďku jsme zažili spoustu dorodružství a byli jsme šťastné až do smrti.   Počkat... To je jiný příběh... Teprve tam jsme si uvědomili, že tři jsou moc a čtyři už příliš a tak to bylo jako před odjezdem. Já jsem se bavila s Agátou a Zúza s Janou. S Agátou jsme si to fakt užili, až na Bleberky. Skupina holek, kterou jsem nesnášela... Hlavně Sára a Bára. S Agátou jsme si hráli. Na námořníky (Vím je to směšné, ale byli jsme malé a nudili jsme se) Ale Bára a Sára přišli a vyhodily nás z našeho "člunu". Pak jsme si házely s míčem a ony přišly a sebraly nám míč. Nakonec jsme si našly trocu písku a malovaly si do něj. Asi si umíte představit co následovalo. Načež se Agáta rozbrečela a za všechno co nám Bleberky provedly, obvinila nás. Zuzka a Jana nás ale strčily dohromady a za to sem jim byla strašně vděčná. Začala jsem se s nima strašně vybavovat a možná v tom byl ten problém. Poslední noc jse měla službu na chodbě. A samozřejmě Agátka musela v pokoji děla bordel. Moje služba skončila a já byla unavená a Agáta naschvál padala z postele a probouzela mě: Zvedni si mě...  Já jsem ji zvedla a pustila na zem. na to se stalo něco, co nejde moc pochopit. Začala strašně nadávat. celou noc jsme se hádaly ala Zuzka s Janou se mě zastávaly. A po soustředění z nás byly strašné kamarádky. Ale jak jsem už před tím zmínila: 

                                        Tři jsou moc...

       Na pokračování se pracuje a nebojte tohle je jen začátek ta nebezpečně-šílená čáat ještě přijde... =D :))

Co je nového na blog-nomad.blog.cz?

26. prosince 2010 v 18:09 | blog-nomad |  Informace
V jednom dni 18 návštěvníků - jo stalo se mi to jen jednou, ale přesto jsem z toho byla nadšená. Pak přijde moje sestra- spíše považována za můmii, než člověka: 18 tisíc? ne, ségra ne. Hm... tak to je zajímavé... Po tomhle jsem si dala velmi krásné a né nesplnitelné novoroční pedsevzetí. Zvýšit návštěvnost svého blogu. A právě kvůli tomu rozjiždím novou rubriku. Životopis nebezpečně-šílené puberťačky. Je to něco jako deník jedné z vás. Jedné potřeštěné puberťačky. oufám, že se to ujme.  proto bych vás ráda poprosila, kdyby vás cokoli zaujmulo, sdílejte s okolím. Taky by bylo úžasný, kdybyste dali LÁJK, nebo sdíleli na Facebooku. Předem děkuji, za pomoc při splnění mého předsevzetí a doufám, že si novou rubriku užjete.

Můj vánoční článek aneb slátatina všeho možného...

18. prosince 2010 v 18:32 | blog-nomad |  Téma týdne
Je skvělé, že je zrovna toto téma týdne. Asi před pár dny jsem něco podobného chtěla napsat, trochu přiblížit čtenářům (<- ne, že bych nějaké měla :D) vánoční atmosféru, nebo jak to o svátcích vypadá u nás. Ale nakonec jsem skončila jenom s hroudou vyhozených, rozepsaných článků (<- taková jsem prostě já) . Pak jsem chtěla napsat dopis Ježíškovi (<- že by si třeba při návštěvě mého blogu přečetl, však víte :) ... ) , ale nakonec jsem od toho nápadu upustlia. Teď sepíšu všechno co mám rozepsanýho (<- konečně!) a navíc je to docela účiná propagace blogu (<- Ne, holka, to nepomůže :)) ...

15.12-2010 :  Není těžké napsat co si přejete k vánocům. Přeju si spoustu věcí, po materialistické stránce, ale chtěla bych napsat i to co mi nikdo pod stromeček zabalit nemůže. Kdybych měla psát pro Ježíška, byl by to děkovný dopis.  Mno, rekapitulace mého života by vydala na komiks, a někdy by tam nebyly zrovna šťastné chvíle. Ale když si to uvědomím, vánoce jse skoro vždy vyvedly. Navíc je to nejlepší doba pro to, uvědomit si co už máme. Mám skvělé přátele, jsem celkem zdravá, mám oblečení, střechu nad hlavou a mám co jíst a pít. <- Lidi omlouvám se, ale jestli v tomhle budu pokračovat, tak za chvíli založím nadaci na pomoc v Africe. :))   

16.12.2010:  Ráda bych se podělila o kousek vánoční atmosféry a přiblížit vám jak chodí vánoce u nás. No většinou dodržujeme tradice, a děckám vnucujeme Ježíška. Většinou trávíme vánoce u babičky v Doníně. Tam je sníh, a protože je to vesnice tak jsou ty tradice výraznější a myslím že je tam taková ta Ladovská zima, chápete? no vím, že je to krátký, ale myslím, mže to přežijete... :) užijte si Svátky...

 18.12. 2010:  Vánoce jsou rozhodně nejkrásnější období roku, ať si říká kdo chce co chce. Ta atmosféra, ozdoby, dobré jídlo, cukroví a hlavně, děcka kdo by se netěšil na dárky, že? Ode dneška za šest dní tu bude štědrý den, ale čím se to blíží, tím věčí mám nervy.  
        Nechápu, kdo vymyslel vánoční besídky ve školách. Ta naše bude za tři dny a i když mám radost, že se nebudeme pořád učit,  jsou to strašný nervy, když na poslední chvíli máte sehnat dárky asi pro padesát lidí, a začnete si říkat, bože, proč jen jsem tak oblíbený? :) Dobře, možná mám dárky pro holky a pro šprty-kluky. Ale co dát klukovi, který je váš nejlepší kámoš? Ruku na srdce, holku potěší každá blbost, ale co pro kluka? Lidi, nevím si rady, byla bych vděčná, kdyby jste mi s tím pomohly. Tady jsou věci který byste měli vědět : Je to kluk, Je mu 13 let, má rád sport, hip-hop a break dance, má rád rep: Eminem, Nelly, miluje písničku Airplanes.  <- Už asi nic nevymyslím, tak prosím kdybyste mi pomohli vymyslet dárky v rozumný cenový relaci, prosím... Své tipy kdyžtak pište do komentářů, díííky předem :)   


       Přeji veselé vánoce a šťastný Nový rok všem .... <3

...I don't deserve to have you...My smile was taken long ago/if I can change, hope I never know...


Tahle písnička mě momentálně chytla za srdce...